Průprava světem smutku I.

31. března 2012 v 20:45 | Iri Yanssen J. |  Holocaust
Je to už pár let, co jsem byla v Osvětimi. Naštěstí jen díky exkurzi. Ale stále mám z tohoto místa živé vzpomínky...

Naše škola byla vždy celkem v pohodě. Dělali jsme poměrně dost projektů, ale ten korunní měl přijít až v devátém ročníku. Na tento projekt nás upozornily plakáty předchozích ročníků, které visely na chodbě. Takže pro většinu z nás nebylo překvapením, když nám byly oznámeny dny, kdy jsme se měli s učitely věnovat tématu Holocaust.

Byly to dny plné informací od důvěryhodných zdrojů. Viděli jsme různá videa, prostudovali jsme počátek genocidy ve 20. století, křištálovou noc. Sice něco z toho byla jen suchá fakta, která většině nic neříkala. Ale kořenové informace jsme z toho i v našem věku už dovedli vstřebat. A také jsme získali i depresivní pocity z toho, co jsou schopní lidé udělat lidem. Výjevy zachycené ve videích a výpovědí lidí, kteří si tím vším prošli byly dostatečně alarmující a znechucující, takže myslím, že mohu říct, že jsme v té chvíli dovedli solidně opovrhovat nacisty a v dnešní době neonacisty. (Co jsem zjistila, tak si většina myslí, že by se stali Hitlerovými vyvolenými, ale asi by skončili právě někde v likvidačních táborech - naivky).

Sama jsem chtěla před finálem této výuky utéct. Říkala jsem si, že Osvětim je pro mne příliš děsivým místem. Ano, čekala nás výprava na toto místo. Se vší úctou k mrtvým jsem už v duchu odmítala tuto "exkurzi". Nicméně jsem se pobrala natolik, abych jela...
Přidat komentář
 

Kam dál