Červen 2009

Legendy

27. června 2009 v 17:59 | Iri Yanssen J. a Itachi-chan |  Moje F a spol.
Legenda zbabělého ucha

Včera slunce svítilo nějak temně. Dneska je to ještě horší. A zítra? Obloha se na nás mračí. Přichází období ticha. Konečně! Nikdo nebude řvát. A na cizí tváří se objevuje úsměv. A v jiné se zračí zloba a slzy. A čím víc je slz, tím víc se směje. A moře se stávaji více slanější. A svět čím dál víc šílí. Všude vládne chaos. A na západě vyjde slunce. A nebude hřát. Bude ale kupodivu svítit.
A světem se jako hluboké hřmění rozezní zvuk špendlíku, který někdo upustil na podlahu. Malý kovový drátek, na konci naostřený, propadl onou podlahou a zastavil se až v přízemí rozpadlého výškového domu. Naostřeným koncem se zapíchl do podlahy, na které jsem ležel, těsně vedle mého ucha. Ucho mi upadlo strachy. Musel jsem si ho znova přidělat. Ale nenašel jsem jehlu. Nit jsem měl- vlas. Ale ta jehla... Pak jsem se koukl na špendlík- zabiják. Oči se mi zaleskly a ze rtů se mi vydral hysterický smích. Smál jsem se i při tom, když jsem si špendlíkem a vlasem přišíval své zbabělé ucho. Smál jsem se pořád. Když mi kapky krve stékaly po tváři. Když se mi mé zbabělé ucho snažilo vykroutit z prstů a utéct. Smál jsem se stále znovu a znovu. Ale pak se to zvrtlo. Ucho mi skočilo do pusy, protože už nemohlo poslouchat můj smích. Ostatně je to ucho. Špendík v mé ruce sebou začal cukat. Připadalo mi, jako by se tomu smál. Skousl jsem. Ucho. Naposledy sebou škublo. A umřelo. A od toho dne mi pravou stranu hlavy zdobí špendlík zapíchnutý místo ucha. Jako anténa na příjem informací. A mé ouško odpočívá v pokoji...


Melodie života

27. června 2009 v 17:36 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Melodie krásná prolétá krajem,
prolíná se se zemí,
stává se jasem.

Vzduch se rozechvívá
a podzim stromy ve zlato odívá.

Melodie letí dál.
Teď cítí smutnou zemi
i tóny se změní.

Ledová planina jiskří a bělobou zří.
Libé zvuky však znovu zazní.
A led se sněhem ustoupí jaru,
první zelené lístky z půdy vyrazí.

Tu noty dorazí ještě dál, tam, kde
země nevychladne a vítr se nepohne.

Poslední sdělení hudba kraji předá.
A slunce se ustrne a schová se za mraky.

Nakonec vláha v podobě deště
do zmučené trávy padá...

A melodie se opět změní
v radostnou píseň...



-Díky mé trhlé fantazii a menší závislosti na jednom MMORPG jsem vytvořila toto dílko. Představovala jsem si jednu jistou krajinu z onoho MMORPG, které je tvořeno především zlatou a červenou barvou. Tyto představy mi dodaly nápad na vytvoření Melodie života. Také jsem básni dala nádech měnících se 4 období. U konce básně jsem nevěděla, jak dál, ale nakonec se mi nějakým způsobem podařilo výtvor dokončit.-

Navždy

27. června 2009 v 17:25 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Sedím na kameni v lese,
ruka má vypětím se třese.

Je noc černá, přesto tak krásná,
na nebi svítí má hvězda- tak jasná.

Na malé mýtině vlk leží,
již dávno přestal se honit za zvěří.
Oddychuje vedle mne,
přesto ani trochu se nepohne.
Spí tiše a klidně.

Je to můj bratr, já jsem jeho sestra,
ale smutný je poznatek,
že nyní se musí rozejít naše
doposud společná cesta.

Já jsem člověk,
on je vlk.

Vždy tomu tak bylo.
Bok po boku krásně se nám žilo.

Ale teď naposledy hladím ho...

Naposledy vidím ho...

Naposledy cítím jeho dech na své dlani...

Pak lehám si na studený kámen,
zavírám oči.
I já usínám.

Navždy.

A na nebi má hvězda stále ještě jasná,
ztratí svou záři, potemní a zmizí.

Navždy...


-Navždy je můj první rozsáhlejší experiment mezi básněmi. Chtěla jsem napsat něco delšího. A tak vzniklo toto. Je to taková tragická báseň, poměrně nelogická. Ale co se dá dělat.-

Logicky a dětsky

27. června 2009 v 17:18 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Hodiny tikají,
světlo svítí,
žárovky blikají,
hlava přemýšlí.

A pak najednou CVAK a ŤUK!
A já spím jako suk.

Nechám si něco pěkného zdát
a poté si budu něco pěkného přát.

Přeju si panenku, přeju si autíčko,
radostí tetelím se maličko.

Jen trochu, trošičku...

Ale jedno už vím jistě-
raději než panenku, chtělo bych autíčko.

Drobounké, do ruky...

Ale nebyly by lepší nablýskané motorky?


- Tak tenhle výtvor vznikl z nudy a z potřeby trochu odlehčit můj poněkud smutný styl tvorby. Netuším, proč mě napadlo psát o dítěti. Vlastně tato básnička ani nedává smysl. Tedy neříkám, že by nějaká jiná smysl dávala. :) A ještě přidám bonus: Místo verše radostí tetelím se maličko, jsem měla na papíře původně napsáno radostí počůrám se maličko... Ale vyškrtla jsem to prakticky hned, co jsem to napsala. Přišlo mi to celkem úchylné :D, takže se omlouvám za své rozjařené nápady :) -

Jablko a dítě

27. června 2009 v 17:13 | Iri Yanssen J.
Jablko stojí na stole.
Ani se nehne.
Čekám hodinu a pak už dvě,
jestli se přece jen nepohne.

Nic.

Řeknu mu důrazně: Hni sebou!
Ale ono pořád nic. Mlčí.

Takže jsem zjistilo,
že jablko nemluví,
ale jako jídlo si s hladem dost dobře
rozumí.

-Tak tady opravdu nevím, co mě to napadlo.-

Noční můra

27. června 2009 v 17:06 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Půlnoční den
a polední noc,
zmatek v duši
a bezbranná moc.

Spánek beze sna
a polibek bez lásky.

Jen představitel krásy
belhá se bez nohou.

S trhutím odkládám kříž svůj,
jen na chvíli, na krátkou dobu.

Znovu a znovu upadám v nemilost starostem,
jenž mění se ve zlobu,
ale já věřím,
že přijde den,
kdy bude čas dát šanci i radostem.

Já věřím...


-Pokud si dobře pamatuji, což u mě není zcela jisté, Noční můru jsem psala téměř ve dvě ráno. Nemohla jsem spát a měla jsem dost dlouho chuť něco zase napsat. Vlastně vypsat se ze všeho, co zatěžovalo mou mysl a city... Ani nevím, jak jsem mohla vymyslet první dvě sloky... :) -

Čtěte a zbystřete!

25. června 2009 v 23:08 | Iri Yanssen J. |  !AKTUÁLNĚ!

NOVINKY

Dobrý den. Přináším pár novinek z mého blogu.
  • Po velice dlouhé neaktivitě se opět vracím. Občas se tedy objeví nějaký postřeh. Tedy - doufám.
  • V rubrice Anime a manga jsem přidala svůj pohled na současnou Bleach mangu.

Akce plánované na duben 2015

  • recenze na anime Senyuu
Recenze = termín, který používám u svých pochybných výtvorů čistě z nouze

Další plánované akce (doba neurčitá)
  • Po několika letech jsem si vzpomněla na svůj profil na piste-povidky.cz. Proto jsem se rozhodla zkusit své štěstí a trochu se angažovat v publikování vlastních příběhů. Proto nebudu publikovat zde, ale rovnou na onen web. O svých pracech však budu informovat.
Staronové záležitosti
  • Omlouvám se za svou dlouhou neaktivitu. Byla způsobená celkovou nechutí cokoliv sdílet. Když není chuť a materiál, jde to ztuha nebo vůbec.
Kontakt
  • A nakonec bych zde chtěla dát svůj mail, abyste mi mohli posílat návrhy na nové rubriky, postřehy, žádosti.... Můj mail je tedy: iriyanssen@seznam.cz --- Těším se na návrhy :)

Rozhovor s Eldarou o jejím blogu a její tvorbě

17. června 2009 v 22:16 | Iri Yanssen J. |  Rozhovory o všem možném
Ahoj, opět zdravím! Jelikož mě baví dělat rozhovory, přinutila jsem (!) kamarádku Shed Eldaru, aby si se mnou trochu popovídala o tématu Blog a básničky... (Věřte, užily jsme si u toho hodně legrace).

Iri: Ahoj Eldaro. Jsi připravená odpovědět mi na pár otázek?

Eldara: Jistě. Jsem naprosto totálně připravená.

Iri: Dobře. Tak začneme.--- Moje 1. otázka se bude týkat tebe a tvého blogu. (odkaz na něj najdete v rubrice Oblíbených stránkách) Proč ses rozhodla založit tak temný blog? Tvé básně tak mohou působit.

Eldara: No, měla jsem více důvodů. A) Založila jsem si svůj blog, ale nějak se mi do něj napasoval mladší brácha. B) Chtěla jsem mít čistě svůj osobní blog. C) Jsem hodně zblázněná do gothic stylu.

Iri: Tak proto tak temný blog. :)

Eldara: Mám o hodně radši černou než růžovou. (totálně totální výtlem)

Iri: Jen tak okrajově - můžeš popsat hlavní znaky gothicu?

Eldara: V oblékání je to hlavně černá barva a všeobecně víra v nadpřirozeno (upíři, vlkodlaci, magie..)

Iri: Díky. Konečně v tom mám jasno.

Eldara: Máš zač. (velký úsměv)

Iri: Na svém blogu máš spoustu básniček. Nejsou tak trochu pesimistické?

Eldara: Ani ne. I když časem tam budu dávat veselejší.

Iri: No vidíš. Ale přece jenom to nejsou zrovna happy enďáky...

Eldara: Máš pravdu. Ty věčné happy endy mě už vytáčí. (temný úsměv)

Iri: Haha. A odkud získáváš podněty ke psaní?

Eldara: Podměty? No to musíš mít ve větě sloveso. To pak jde snadno.

Iri: Ale kuš! Já jsem říkala PODNĚTY. (šílený smích)

Eldara: No, to je téma, o kterém se dost nerada bavím...

Iri: Prosím...

Eldara: No dobře. Když mě někdo naštve nebo jsem smutná, vybíjím si vztek na básních.

Iri: --- :) A myslíš, že bys někdy vydala knihu básniček?

Eldara: Asi ne, protože jsou moc krátké a trapné.

Iri: Ale... Co ty víš?

Eldara: Jedno je jisté- vím, že nic nevím.

Iri: No coment! XD ---- Hehe! Ale stejně se mi tvé básně moc líbí.

Eldara: Popravdě, mi vůbec, ale hodně lidí si podobné výtvory dává na blog, tak jsem si řekla, že je tam dám taky.

Iri: A dobře jsi udělala! Tak jen tak dál. :) A díky moc za rozhovor.

Eldara: Nemáš zač. Hawk!


Poté jsem ještě Eldaru poprosila, aby mi napsala narychlo nějakou báseň. Byla tehdy hodně vysmátá... :D


Shed Eldara: Poslední fénix

Déšť slz draků kouzelných,
když přijde strach a zemře smích,
pomalu padají do strání,
kde smrk lásku vyhání
a naděje zmizela.

Místo lidí temná těla,
plouží se ztemnělými uličkami
a se slovními hříčkami
si ledový vítr pohrává.

Tvůj milý svůj boj prohrává.

Náhle duše mění se v popel,
aby jednou shořel a jako dravý pták uletěl,
vstříct noční temnotě.

Svůj osud vložil do rukou Náhodě.

Není to člověk, ale Fénix...


Rozhovor s Magdou o HIP-HOPU

15. června 2009 v 16:12 | Iri Yanssen J. |  Rozhovory o všem možném
Ahoj, dneska jsem si pro Vás připravila první rozhovor s kamarádkou Magdou o Hip-Hopu. Magda Hip-Hop nejen poslouchá, ale také chodí na hodiny tanečního Hip-Hopu.

Iri: Ahoj Magdo. Jak jsem tě představila v úvodu, máš ráda Hip-Hop. Jak ses vůbec k poslouchání tohoto stylu dostala?

Magda: V časopisech jsem narazila na známá jména českých skupin nebo raperů a začalo se mi to líbit, takže jsem pak začala hledat další - hlavně české. ;-)

Iri: A co přesně se ti na tomto stylu hudby líbí? Samotná hudba nebo spíše texty?

Magda: Třeba ma anglických písničkách hudba, ale na českých... jedině dohromady. Zvlášť to není ono. Ale od ostatních stylů hlavně ta hudba...

Iri: Ostatních stylů?

Magda: Disko, RnB...

Iri: Aha! :D

Iri: Zkoušela jsi někdy napsat vlastní texty?

Magda: Ne, to vůbec... To nejde zvládnout!

Iri: Hmm... Zajímavá odpověď. :-) Ale doufám, že se ti to někdy určitě povede.

Magda: No, myslím, že ne... To se fakt nedá. Pohyb je na to ale jednodušší... :)

Iri: Á, teď se dostáváme k tomu, že chodíš i na hodiny tanečního Hip-Hopu. Je to tam těžké? A kolik vás tam asi chodí?

Magda: Těžké to bylo na začátku, ale teď mi to připadá lehčí... Ale nemůžu pochopit, co jsme se se tam učili prvních pár hodin - to bychom dnes zvládli do 10-ti minut. :D :D --- Na začátku nás bylo asi 40, před měsícem asi 15 a když jsme měli vystoupení, tak nás bylo asi 5 a museli jsme vystupovat i s tanečníky diska...

Iri: Plánuješ třeba i nějaké soutěže v tancování Hip-Hopu?

Magda: No, neplánuju nic, ale příští rok prý budeme vystupovat častěji, ale na to bych nějak moc nevsázela, jestli nás bude zase 5...

Iri: No snad vás na to tancování přibude... Hip-Hop je přeci zajímavý styl. A poslední otázka: Co bys řekla všem, kteří si myslí, že mají talent pro tancování Hip-Hopu, ale bojí se ho ukázat?

Magda: Pojďte do toho, taky jsem si říkala, že se budu stydět, ale teď mi připadá, že se spíš předvádíme, kdo bude lepší. A když vám to chvíli nejde, tak hlavně to nevzdávat... Je to taky super i na protáhnutí. Není nic lepšího než trochu pohybu po nudném sezení ve škole. :-)

Iri: Tak s tím můžu jen souhlasit. :D A vy stydlivky dejte na Magdu! Určitě Vám to přinese zajímavou zkušenost a zábavu. Nicméně děkuju ti moc, Magdo, za rozhovor a zase někdy u dalšího zajímavého tématu. Měj se. :-)

Magda: Ahoj. :)



Louka

15. června 2009 v 14:03 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Usmívám se na svět,
vždyť je tak krásný!

Mé toulky po Zemi
zavedly mne na travnaté políčko.

Tráva se zde hebce leskne,
stébla ohýbají se ve větru.

Rozbíhám se po louce
a dlaně okazuji slunci.

Běžím dál, nedívám se pod nohy.
Jen se nechávám laskat tou něhou,
jenž mne obklopuje.

Náhle však padám do hloubky...
Hlína mě dusí...
A pak uvidím něco,
co mne zraní na duši...

Lidské kosti tlačí mě do žeber
a já náhle cítím hrůzu!

Slunce zašlo za mraky a
masový hrob vykopaný za války
ještě víc potemní.

Jen lidské ostatky smutně hledí na nebe,
zářivou bělobou zdobí temnotu...


-Báseň Louka vystihuje mé dojmy po návštěvě polského likvidačního tábora Osvětim. Párkrát se mi zdálo, že jsem se tam dostala... Ještě, že to byl jen sen. Louka dává najevo můj nesouhlas s válkou a šíleným vyvražďováním nevinných lidí. Proto může tato báseň působit temně.-

Procházka

11. června 2009 v 21:42 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Svírá mě divný pocit,
jenž mi nedá spát.
Nutí mne bloumat po nocích.

Otevřu oči, procitnu...
Uslyším hluk z ulice,
rány klacku dopadající na psa.

Nechce se mi jít pryč...

Chlad mne okrádá o teplo,
poslední, co mi zbylo.
Vstávám a kráčím setmělou chodbou.
Strach ze tmy mi krátí dech.

Pak otvírám dveře na terasu.
Kolem měsíce se plouží mraky.

A známý stín tichounce se za mnou krade.
Je můj.

Poté přehodím si přes ramena hedvábný šál.
A konečně nastává vyvrcholení.

Odcházím.

Mizím v temné díře mezi domy,
kde snachází se průchod do dalšího sna...

Kdy už bude ráno?


-Tuto báseň-nebáseň jsem napsala, protože se v poslední době cítím jako ve snu. Nevím proč, tedy pokud to není tím, že mám poměrně bujnou fantazii :) S nadějí očekávám, kdy se konečně vzbudím...-