Louka

15. června 2009 v 14:03 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Usmívám se na svět,
vždyť je tak krásný!

Mé toulky po Zemi
zavedly mne na travnaté políčko.

Tráva se zde hebce leskne,
stébla ohýbají se ve větru.

Rozbíhám se po louce
a dlaně okazuji slunci.

Běžím dál, nedívám se pod nohy.
Jen se nechávám laskat tou něhou,
jenž mne obklopuje.

Náhle však padám do hloubky...
Hlína mě dusí...
A pak uvidím něco,
co mne zraní na duši...

Lidské kosti tlačí mě do žeber
a já náhle cítím hrůzu!

Slunce zašlo za mraky a
masový hrob vykopaný za války
ještě víc potemní.

Jen lidské ostatky smutně hledí na nebe,
zářivou bělobou zdobí temnotu...


-Báseň Louka vystihuje mé dojmy po návštěvě polského likvidačního tábora Osvětim. Párkrát se mi zdálo, že jsem se tam dostala... Ještě, že to byl jen sen. Louka dává najevo můj nesouhlas s válkou a šíleným vyvražďováním nevinných lidí. Proto může tato báseň působit temně.-
 


Komentáře

1 Shed Eldara | Web | 24. června 2009 v 16:00 | Reagovat

Zdar,neustále mi říkáš,že neumíš psát básničky.Ale tahle je skvělá.NAPŘ. neumím přejít z veselého téma do temnoty.Napíšu buď jedno nebo druhé a navíc se básničky nemusí rýmovat.Takže ti dávám deset bodů z deseti.

P.S.:Ještě se se mnou nebavíš?

2 Iri | 25. června 2009 v 22:31 | Reagovat

Bavím. TO bylo jen za ty úchylné obrázky :D A navíc jen naoko... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama