Procházka

11. června 2009 v 21:42 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Svírá mě divný pocit,
jenž mi nedá spát.
Nutí mne bloumat po nocích.

Otevřu oči, procitnu...
Uslyším hluk z ulice,
rány klacku dopadající na psa.

Nechce se mi jít pryč...

Chlad mne okrádá o teplo,
poslední, co mi zbylo.
Vstávám a kráčím setmělou chodbou.
Strach ze tmy mi krátí dech.

Pak otvírám dveře na terasu.
Kolem měsíce se plouží mraky.

A známý stín tichounce se za mnou krade.
Je můj.

Poté přehodím si přes ramena hedvábný šál.
A konečně nastává vyvrcholení.

Odcházím.

Mizím v temné díře mezi domy,
kde snachází se průchod do dalšího sna...

Kdy už bude ráno?


-Tuto báseň-nebáseň jsem napsala, protože se v poslední době cítím jako ve snu. Nevím proč, tedy pokud to není tím, že mám poměrně bujnou fantazii :) S nadějí očekávám, kdy se konečně vzbudím...-
 


Komentáře

1 Shed Eldara | Web | 12. června 2009 v 8:19 | Reagovat

Páááni psycho!takou básničku bych nikdy nevymyslela.....nechala ses inspirovat mojím blogem co?????
AMMU(TO)

2 Iri | 17. června 2009 v 22:21 | Reagovat

No tak částečně-trochu, ale hlavně jsem měla děsnou náladu...:)

3 Verč | 18. dubna 2010 v 20:59 | Reagovat

Máš úžasné básničky! Fakt se mi líbí... taky bych chtěla takhle krásně dostat svoje pocity na papír... ale, to mi bohužel nejde :( ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama