Listopad 2009

Legendy II.

25. listopadu 2009 v 22:41 | Iri Yanssen J. a Itachi-chan |  Moje F a spol.
Legenda o dubu

Sedím na vykotlaném dubu a mé kotlety vlají ve větru. Jsem tak pyšný na své kotlety! Jsou blonďaté, na konci namodralé, protože jim je z toho vlání ve větru zima. Přemýšlím, jak je zahřát, lehce, aby se nenaštvaly... Tak na ně občas dýchnu a ony mi - světe div se - zezelenaly. To se nelíbí tomu vykotlanému dubu, na kterém sedím. Tak krásná zelená byla velkou konkurencí pro jeho zdechlé listy, neškodně se plazící po zemi. Listy se začaly nenápadně seskupovat kolem mě. Bylo zle. Dub se tvářil spokojeně, tak jsem ho praštil do úsměvu. No a najednou se odněkud ozvalo: "Dubínek je hrdina i blázínek!" To kolem prošel jeden jistý učitel. Vypadal úplně jako žalud. Až na to, že to nebyl žalud, ale člověk. Kupodivu. Postavil se přímo přede mě a mezi listy a řekl: "Omlouvá se někdo? Všichni mají všechno?" Pak upřel pohled přímo na mě a řekl: "Ty prosimtě!" Pak se opřel dlaní o dubovo oko (aniž by o tom věděl), natažený prostředníček jeho ruky se dubovi zarýval do obočí. Dub byl velice překvapený, ale než stačil cokoli udělat, pokračoval učitel dál: "Otevřte si atlasy na stranách 16-17!" Všechny listy poslušně vytáhly atlasy. Sice jsem nevěděl odkud, ale zajímalo, co bude dál.


Pokračování příště...