Věrnost

28. ledna 2010 v 22:22 | Iri Yanssen J. |  Básničky
O životě, který snad neměl být prožit,
dnes budu já psát,
však smutný byl jak ostny hloží,
když zarývají se pod kůži.


Ten člověk radosti poznal jen málo,
prázdnota a osamělost sestry jeho jsou,
a tam, kde by se ani nezdálo,
smrt s nemocí za ním jdou.


Přesto ten člověk stínem se prodíral dál,
slzy vyplakal, sílu pozbýval.
Leč k prameni lásky a štěstí
už nikdy se nedostal.


Zklamaně pozoroval cizí štěstí,
pokorně přijal úděl svůj,
ale do rukou ponížení se nevzdával.


S posledním výdechem,
a zasněným úsměvem,
držíce v ruce drobounký obrázek,
odevzdal vyšší se Moci...


Teď s rodinou svou tančí v nebi snad...

Přeji ti to, lásko má...



-Tato báseň vyjadřuje mé nejhlubší emoce. Občas mám náladu napsat něco, co náladou klesá stále dolů a dolů. Ale na konci se jako kdyby probudím a vracím se ve verších k těm šťastnéjším slovům. Co mě popohnalo ke psaní této básničky si nechám pro sebe.-


 


Komentáře

1 Shedie-chan | 29. ledna 2010 v 13:24 | Reagovat

Heeeezký mám slzy v očích

2 child | Web | 3. února 2010 v 19:57 | Reagovat

nikdo přece není na světě bezdůvodně, teda alespoň v to doufám.
a píšeš hezky, ne jak jsi říkala, že to přirovnáváš k dvouletému děcku :)) líbí se mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama