Září 2010

Ostrost bezvědomí

15. září 2010 v 22:04 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Kdysi v dáli, někde blízko,
svítilo přede mnou světélko -
zelené bylo.
Kráčela jsem za ním,
ostatní okolí nevidouc,
jediné, co dosud vím,
bylo to zvláštně matoucí.

Padám nahoru, letím k zemi,
nikdy víc nebudu už snít.
Je den, je ranní večer,
už spánek odplouvá.
Chtěla bych i přesto se navrátit.
Nikde a tam,
tam a zase ještě jednou dopředu.

Proč to světlo červené zdálo se mi,
květiny v jeho záři bledly zářivě,
ve tmě, kterou vydávalo.
Viděla jsem vše,
sebou začínaje a sebou konče.
Nechci už spát v bdění živých.

Stojím nad stromy, dotýkám se kořenů,
lehký vánek trhá je z hlíny.
Jaro ustupuje jinému,
tam, kde léto doznívá.

Kdesi v dáli, kdesi nikde,
stojím vedle sebe,
jiní mě vidí, neví, kde jsem...


-Nepříliš dramatické líčení člověka v bezvědomí. Samozřejmě, že člověk něco takového prožívat ve skutečnosti asi nemůže, ale literárně ano.-