Říjen 2011

IV. Kniha, která napomíná

13. října 2011 v 21:45 | Iri Yanssen J. |  Řetězec poznání
Dalším materiálem, který mne nebývale oslovil svou silou byla kniha, která je svým vznikem velmi zvláštní...

Následkem silného výkyvu v hledání cesty a zabředení do témat ezoteriky a léčitelství, jsem si hledala něco o démonech. Bylo to v době, kdy jsem začala pochybovat o svém zasvěcení. Ano, reiki skutečně pomáhá, ale odkud je skutečně ta síla? Co když jsem se nechala zasvětit satanovi? To bych opravdu nechtěla... Druhým důvodem, proč jsem vyhledávala taková témata bylo vyprávění mého snoubence a jeho zážitky, které mi předával. Týkaly se samotného svatého archanděla Michaela, díky jehož pomoci se mému snoubenci podařilo mnohdy vyhrát soukromé boje s padlým Luciferem.

Chtěla jsem mermomocí také komunikovat s nějakým andělem. Chtěla jsem mít tu jistotu, která by mi potvrdila, že mě někdo chrání! Tak jsem si tedy našla nějaké návody, jak s nimi mluvit. Výsledkem bylo naprosté ticho.
Třeba jsem dělala něco špatně, ale nakonec jsem ráda, že se mi to nepovedlo, protože člověk hledá něco, co má přímo před očima. Není třeba vidět svého anděla/y či znát jeho/jejich jméno/a. Stačí jen poslouchat. Srdcem.

Přesto jsem si vyhledávala nějaké informace o nich, včetně těch padlých. Nikdy jsem nepopírala jejich existenci, jen jsem se jejich tématem moc nezabývala. Tak jsem tedy dál hledala. Najednou mi vyjely zvláštní stránky. Na první pohled bych neřekla, že mají se zadaným tématem něco společného. Ale ze zvědavosti jsem se koukla... A byla šokována.

Objevila jsem knihu přepsanou na net. Jmenuje se Napomenutí z onoho světa (*). Je zde zachycen záznam výpovědí démonů, přinucených mluvit pravdu, zrovna při exorcismu. Začala jsem knihu číst pozdě v noci, ale ten den ji nedočetla. Nechala jsem to na den druhý, protože jsem cítila nutkání, abych dokončila, co jsem začala. Během samotného čtení jsem cítila silný tlak v hlavě, takový, který mi říká, že to, co právě čtu je pravda. Byla jsem právě duševně velmi bdělá, i když tělo chtělo odpočívat. Bylo to zkrátka zvláštní. A mám potvrzené, že jedna osoba při čtení též knihy slyšela odporné zvuky. Údajně při samotném prvním uvedení knihy do tisku nastaly problémy. Ještěže se podařilo je překonat a my můžeme čerpat z tak dobrého materiálu. Někdo si asi přál, aby lidé tuto pravdu nikdy nepoznali. Kdopak to asi byl?

Pokud se někdy ke čtení této knihy dostanete, zhodnoťte ji podle svého. Je to spíše čtení pro křesťany (hlavně katolíky), ale myslím si, že i laik zde najde své.

A abych nezapomněla, kniha odkazovala na další knižní tituly... Které mi dopomohly přidat další článek řetězce... O těch zase příště.

(Samotné stránce jsem se už věnovala v rubrice Zvláštní stránky, na které lze natrefit. Odkaz naleznete tedy i zde s mým krátkým osobním komentářem).

III. Film

13. října 2011 v 21:32 | Iri Yanssen J. |  Řetězec poznání
Dalším silným impulzem v mé neviditelné cestě byl film. Samozřejmě na motivy skutečné události. A shodou okolností se týkal témat, o které jsem se začala zajímat. A stal se branou k dalším.

Někteří lidé obecně věří v něco víc, něco, co řídí vesmír a všechno kolem. V nějakou neviditelnou tvůrčí enegii a podobně. Domnívají se, že se po své smrti dostanou někam, kde jim bude dobře. Označí to jako nebe. Tedy ve většině případů. Jsou také osoby, které nevěří vůbec v nic, jakoby jejich život vznikl jen tak, že vlastně snad nemá žádný cíl a směr. Nuž, nebudu jim to brát.
Abych ale zmínila i druhou stranu mince - další skupina lidí (lze zahrnout i pod jiné) věří v zákonitost dobra a zla, takže jestli je něco tam nahoře, může či musí být také něco dole. Označím to jako peklo. Jako špatnou energii. Převeďte si to do svého pohledu, jak je libo.

Možná si říkáte, že duchové, andělé, démoni, Bůh a padlý Lucifer neexistují. Že je to prostě podle zákonů fyziky, chemie, prostě vědy, absolutní blbost. Dobrá, opět nikomu nic neberu. Jenže - zeptejte se na zážitky očitých svědků, kteří se setkali přímo s něčím nadpřirozeným. A není jich zrovna málo. Snad se vás budou snažit přesvědčit, že to, co prožili bylo a je skutečné. Někteří uvěří, jiní si jen odfrknou a půjdou dál.

Teď se ale zaměřím na konkrétní skupinu osob, zvanou exorcisté, kteří mají za úkol bojovat se zlými duchy - démony - padlými anděly. Očišťují posedlé lidi za pomoci Svaté Trojice, Panny Marie, archanděla Michaela. (Beru pouze praktiky katolické církve). Pravdou je, že zla se může zbavit každý člověk sám, každý kněz i biskup jsou svým způsobem exorcistou, ale jsou také případy, kdy je potřeba povolat skutečně mistry v oboru. Mají velmi těžký úkol, mnohdy nebezpečný. Mají ale také od Boha jedinečnou ochranu. Díky za to. Mimochodem to jsou také jedni z posledních obránců svaté Církve před zlem v podobě lidí sloužících padlému archandělu Luciferovi...

A teď k samotnému článku řetězce. Pravda, nikdy jsem se o toto docela přecházené téma exorcismus nezajímala. Až jsem se jednou dívala s přítelem na přehled nových filmů a objevili jsme film The Rite - Obřad (*). Jde o velmi dobře natočený film, který osvětlí mnohé z chování démonů. Zdálo se mi, že některé věci byly poněkud přehnané, ale raději nebudu soudit. Dovoluji si zde připomenout zvukové záznamy skutečného exorcismu ve známém případu s Anneliese Michel (**), na které jsem natrefila zhruba ve stejné době. Pro mne to tehdy bylo trochu silné kafe, ale přijala jsem to, abych konečně uvěřila. Jenže i přesto to stále, co jsem o tom měla vědět, nebylo (a samozřejmě doteď není) všechno...

Kdo se o to zajímá, či má rád podobné mystery filmy, doporučuji obojí, jak Obřad s Anthony Hopkinsem a Colinem O´Donoghuem, tak případ Anneliese Michel. Ve druhém případě ale žádám, aby nikdo utrpení této mladé dívky nezpochybňoval!

(**) viz jeden z několika dokumentů (1. díl) http://www.youtube.com/watch?v=BlhFK2Gc1Nw

II. Kniha o zednářích

8. října 2011 v 18:07 | Iri Yanssen J. |  Řetězec poznání
Pokud bych se měla zamyslet, co mi dovolilo zapochybovat o všem okolo, co se zdálo dobré, pak to byla kniha Svobodné zednářství a Církev (*)...

Kdysi jsem nepřemýšlela nad nějakým hlubším systémem moci na Zemi. Říkala jsem si, že to všechno řídí parta nejbohatších lidí na světě, kteří občas nechají někoho krachnout, jindy dají věci zase do pořádku. Ani bych si nedovedla představit, že nejsem až tak daleko od pravdy. Ale o těchto boháčích vydám článek až někdy ke konci řetězce, neboť ještě nebylo pospáno vše, co tu mělo být. Vrátím se ale k systému moci. Jak jsem popsala v úvodu rubriky, jednoho dne jsem prostě otevřela knihu zmíněnou výše. Začetla jsem se do velmi obtížného textu, který ale měl jasný význam. Autoři, kteří se zabývali tématem sekty zednářů (**) a jeho vlivem na Katolickou Církev podali velmi jasný obraz o tom, co jsou vlastně zednáři zač. Knihu jsem vzala prostě tak, jak byla napsána, neboť obsahovala nediskutovatelné a pravdivé důkazy o jejich službě Satanu, a mi připadala zcela pravdivá.

Nejsilněji ale na mne zapůsobil fakt, zjištění, že stoupenci této sekty, církve, jsou na mnoha velmi vysokých postech. A není jich málo. Pro ty z Vás, kdo se o toto téma zajímají, doporučuji tuto knihu třeba jako studijní materiál.

Od přečtení této knihy mi zapadlo dalších pár dílků do skládačky. A brzy měly přibýt další, které rozšířily mé povědomí o takovýchto věcech.

(*) viz http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Svobodne-zednarstvi-a-Cirkev (bohužel vyprodáno, ale jen pro ilustraci)

I. Reiki a ezoterika

7. října 2011 v 21:03 | Iri Yanssen J. |  Řetězec poznání
Začátek řetězce, který mne velmi silně ovlivnil, byl v poznání ezoteriky (*). Hledala jsem si různé věci na internetu, nevyjímaje aury, čakry, články o duších, andělech a tak dál. Původním poháněčem zajímat se o tyto věci byla jedna učitelka, se kterou jsme ve třídě vedli dlouhé debaty na tato témata. Velmi silně mne každé z nich přitahovalo, tak jsem si začala hrát s telekinezí (PSI wheelem). Nejlepší, či nejhorší, je, že opravdu funguje. Kdybych ale věděla, kam mne tyto "hrátky" zavedou, nikdy bych se do ničeho podobného nepouštěla. Ale musím podotknout, že šlo o velmi zvláští zkušenost. Myslím, že svým způsobem jsem měla k tomu dospět...

A dospěla jsem až k zasvěcení do reiki (**). Samotná zasvěcovatelka je opravdový mistr, nikoli takový, co si tak nechává říkat za peníze. Jak jsem ale zjistila, možná jsem byla příliš ukvapená a neměla zasvěcení podstupovat. Ale stalo se. Tím nechci říct, že je reiki špatné. Jen nevím, co si o tom myslet, na to bych se musela zeptat více pověřených osob.
Bohužel jsem se s každým dalším přijatým tématem z řádu ezoteriky (nepraktikovala jsem, jen jsem se zajímala a občas přijala obsah za pravdivý) oddalovala svému původnímu přesvědčení a víře v Boha, což je podle mne v mnohých případech účel většiny odvětví ezoteriky. Opět neodsuzuji lidi, kteří ji praktikují. Pro mne ale toto období bylo obdobím temna...
Nastal ale veliký obrat...

A o tom zase v dalších článcích této rubriky...


Úvod do rubriky

6. října 2011 v 11:20 | Iri Yanssen J. |  Řetězec poznání
Jednoho dne jsem se prohrabovala poličkami s knihami. Většinu knih už jsem měla přečtenou, jen několik z nich jsem dosud neotevřela, a když ano, nepochopila jsem jejich obsah. Jednoduše řečeno, byla jsem na ně moc malá. Přesto jsem se dala do čtení jedné z nich. Jmenuje se Svobodné zednářství a Církev. Byla to snad náhoda, že jsem si vybrala právě tuto, nicméně jsem se o podobná témata začala zajímat od té doby, co jsem si začala hrát s PSI wheelem a snažila se vidět aury a podobné věci. (To bylo někdy v roce 2009/2010). Jakmile jsem začala číst, byla jsem víc než šokovaná. Zjistila jsem velmi zvláštní věci... Od té doby se mi přihodilo dalších pár náhod. Získávala jsem stále nové informace, pokaždé z jiného odvětví, které do sebe ale překvapivě dokonale zapadaly. Řekla jsem si tedy, že do této rubriky zahrnu materiály tak, jak jsem je postupně objevovala. Věřím, že Vám budou přínosem.

Legenda IV.

4. října 2011 v 12:59 | Iri Yanssen J. a Itachi-chan |  Moje F a spol.
Legenda o Regulárovi a Cirkulárovi

Regulár šel jednoho dne po pastvině. A viděl tam spoustu krav, tak si řekl, že je nabarví na růžovo. Když už tak tahal za sebou kýble s barvou a všechen ten bordel, najednou padl na jednu ze svých objektů - Regulár zakopl o nějakého pytla. Ten pytel nebyl obyčejný pytel - vylezl z něj jiný pytel a řekl: "Ahoj, já jsem Cirkulár". Regulár na to nic neřekl, a přejel s vozíkem přes Cirkulára. Tam mu ho Cirkulár snědl a hodil na něho nevinný úsměv. Regulár se na něj jen podíval a šel pro jiný. To Cirkulára naštvalo, a tak se rozhodl, že ho krutě potrestá - sní mu svačinu!!! Cirkulár se přikradl k Regulárovu batohu a vrhl se na svačinu. V tom mu něco zastínilo slunce. Pomalu se otočil, se svačinou v ruce. Stál tam On. On s rukama v bok, zase ten výraz ve tváři. Tak mu Cirkulár zhltnul i batoh.


(Dodatečně nedokončeno)