Balet Poslední samuraj

12. června 2013 v 9:44 | Iri Yanssen J. |  Můj sen o Japonsku
Po dlouhé době (dobře, několika letech) jsem se rozhodla, že si nenechám ujít jedinečnou šanci. Balet. A ne tak ledajaký.



Jak už z názvu článku vyplývá, šlo o Posledního samuraje, přičemž hudbu složil Ryuichi Sakamoto (Sakamoto Ryuichi?). Šly jsme na představení 13. 3. 2013, v 18:30 do divadla Jiřího Myrona v Ostravě. Účast byla velká. Mnoho lidí se nechalo přilákat na tuto skvělou věc.

Teď budu tak nějak popisovat své dojmy. Celkově. Takže v Myronovi jsem ještě nebyla, takže mě prvně uchvátilo vzezření celého vnitřku budovy, včetně přímo místa, kde se mělo představení konat. Byla jsem tak trochu nervózní. Když představení začalo, překvapily mě kostýmy, které měli tanečníci - umělci (jak je nazvat, abych neurazila?) na sobě. Věděla jsem, že jde o trochu víc modernější pojetí Posledního samuraje. Ovšem to další ještě mělo přijít.

Základním prvkem celého baletu bylo rytmické třískání do pseudomečů, které měli účinkující u sebe v rytmu krásné hudby. Následovala různá cvičení s nimi, tedy pravděpodobně nauku o cestě meče nebo něco takového. Vypadalo to velice sehraně, téměř neuvěřitelně sehraně. No a to je, myslím si, jedna z věcí, která na baletu celkově diváka uchvátí. Na scéně se objevují hlavní hrdinové celého příběhu. Jména neznám, omlouvám se, film jsem viděla jen velice zběžně, jestli existuje kniha, to nevím. Pamatuji si akorát Sakuru, ženu, o kterou se ucházejí hned dva muži. Cizinec, který na začátku houby rozumí japonštině (ale já se mu nedivím - tu hatmatilku, kterou představitelé používali, se za japonštinu dala označit jen velice ztěžka) a třetí záporák, který prakticky celou dobu říkal jen "Hoi, Sakura! Sakura! Shinobi no katana!" Tedy takhle mi to znělo. Kamarádka mi pak řekla, že jsem nebyla jediná, kdo měl co dělat, aby se nezačal smát. Celý dějem provázela diváky také postava jeptišky a tu a tam se objevil i císař. Jediné, co dělal bylo, že stál na místě a ani se nehnul. Suverénně nejlepší herecký i baletní výkon.

Hudba byla velice emotivní. Krásná. Dokonalá. Zvláště se mi líbila pasáž, která byla zhruba v polovině představení. Chtěla bych ji slyšet znovu.

Balet měl dvě dějství. Pamatuji si, že jsem u konce prvního koukala jak puk, protože mě tento konec naprosto dostal. Polovina byla za námi, zbývala druhá, která byla ještě více dramatičtější. Konfilkt mezi záporáky a vůdcem vesnice (ten byl moc fajn), ve které žila i Sakura a cizinec se přiostřoval. A je jasné, jak to všechno mohlo skončit. Zanechávalo to na mě stopu husí kůže. Na konci jsme vytleskávali umělce hned na třikrát, bylo to neuvěřitelné.

Když jsem potom z divadla odcházela, byla jsem roztřesená. Příjemně. Kdybych měla možnost jít znovu, rozhodně bych šla. Bylo to prostě hodně, hodně dobré. Nejlepší na tom všem ale vlastně bylo, že mezi tanečníky byl jen jeden Asiat, zbytek se skládal ze zástupců z mnoha zemí. Včetně několika Čechů. Ale o to to bylo pestřejší.

Sakura! Shinobi... Shinobi no katana. Fakt dobré.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama