私はチョコ人です。Ha ha ha.

9. října 2013 v 23:15 | Iri Yanssen J. |  Můj sen o Japonsku
Je večer, měla bych se učit, ale já ne a ne se přinutit. Myslím, že vím, jak dopadne první semestr. Budu mlátit hlavou o zeď.


Máte někdo zájem o informace z pohledu zmateného prváka, který se snaží studovat na KASu (tedy katedře asijských studií)? Jestli ano, tak dobrá. Pokud ne, vůbec to nečtěte.

Mám za sebou prakticky tři týdny výuky. Tedy relativně dva, protože první týden byl spíše organizační. Spousta lidí z dvouoboru panikařila, že se jim kříží A předměty, tedy předměty povinné. Byla jsem jedním z nich. Ale nakonec to tak strašné není. S vyučujícími se dá poměrně dost dobře dohodnout, co a jak. Takže jestli vás někdy něco takového potká, berte to v klidu. Víceméně.

Učitelé na japonštině jsou zatím naprosto úžasní. Věřím, že takoví přirozeně jsou a dlouho budou. Jsou ochotní vysvětlit všechno možné, hodně se na hodinách smějeme. Zamilovala jsem si hlášky W-senseie, který je s nimi naprosto bezkonkurenční. Zrovna na poslední hodině znakových cvičení jsme probírali chyby, kterých se občas starší studenti dopouštějí. A výsledkem může být to, co jsem napsala do titulku. Ano, asi se brzy stanu obyvatelem Čoské republiky, protože prokrastinace nade mnou má značnou nadvládu, tudíž se mi nechce učit a já na prvním testíku z lekce č. 1 nasekala spoustu blbých chyb. (Ale ono to mohlo být i z hladu.) A nesmím zapomenout na úžasné vysvětlení
Nagaty-sensei, kterak správně vyslovit spřežky キャ a ギャ - aneb vzpomeňte si na radostné výkřiky dívek z různých anime. A v jejím podání to bylo naprosto dokonalé.

Nechápu, proč máme některé hodiny v učebně, ve které nejsou ani lavice, či židle s plošinkou na psaní. Probírat v takových podmínkách gramatiku - to je ještě v pohodě, ale zmíněná znaková cvičení... Katakana psaná na kolenou vypadá opravdu zajímavě. Z volby učebny neviním vyučující. A velice zajímavé to bude, až začne překopávání areálu na Křížkovského. Těším se, ha ha ha. Pokud prolezu dál.

Co dál? Byla jsem na nomikai, který pořádali starší kolegové. Šlo o seznamovací akci, na které se hlavně pilo. Přišli také japonští hosté. S jedním jsem se seznámila - takže jsem využila tvrdě naučené fráze v praxi. A oficiálně jsem tedy, mimo učitelů, mluvila poprvé s někým z Japonska. Konečně jsem měla pocit, že to, co se naučím, má nějaký smysl! Jo!

Napadá mě ještě jedna věc. Když člověk chce, naučí se katakanu za jeden až dva večery. Nic není nemožné. Nechápu, proč jsem se ji nenaučila už dřív. Učit se půl roku pár znaků... Ano, jsem na facku.

Na závěr vám mohu doporučit kouknout na kraťoučký film Gotetsu Jiraya. Neodolatelná záležitost. Doufám, že se mi nebude zdát a plyšových žábách. Tak dobrou noc.

Vaše Iri Yanssen J.
 


Komentáře

1 Akiyama Kara | Web | 21. října 2013 v 18:11 | Reagovat

Souhlasím, kana je primitivní. :D Já se jí učila sama s pomocí internetu a hiraganu jsem uměla za den. Pak jsem se jí ale musela přeučit, protože jsem naprosto ignorovala pořadí tahů. :D Ono je to všechno v podstatě jen o opakování. Když člověk čte, tak to jde neuvěřitelně rychle.
Jinak, také chci jednou studovat japonská studia, ale asi ne v Čechách, nýbrž v Anglii, kde je podle mých informací vzdělání daleko lepší, hlavně co se jazyka týče. Navíc v ČR je všehovšudy jen asi pět stipendií na rok v Japonsku ročně, ale v GB může vyjet každý. Nicméně, kdyby to nevyšlo, Olomouc mě láká hodně, ale W-senseie se docela dost bojím. :D

2 Iri Yanssen J. | 22. října 2013 v 9:18 | Reagovat

[1]: Wau, tak to je dobrý nápad! Jet do Anglie, ty jo. A jinak, W-senseie se nemusíš bát :3 Já z něj mám jako fobii, ale tu v poslední době tak nějak odsouvám na vedlejší kolej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama