Je mi to líto, ale...

9. listopadu 2013 v 2:36 | Iri Yanssen J. |  Názory, které jinam nezařadím
Dlouho jsem se rozmýšlela nad nějakým novým článkem. Nemám zrovna moc chuti přes den něco psát, ale nemůžu si pomoct - mám jednu myšlenku, která ve mně hlodá už pěkně dlouho.

Tento názor se bude týkat mého pohledu na tradiční a moderní katolíky a věci s nimi spojené. Hned v úvodu bych chtěla říct, že jsem nikdy nestudovala teologii, filosofii, nezažila jsem doby, kdy missa tridentina měla ve světě volnost - tedy chci tím říct, že nemám žádné odborné myšlenky, teze a úvahy. Nemám nastudované kdo ví jaké doktríny a encykliky. Prostě jen píšu, co mám na srdci. Potřebuju se vypsat a asi i vyspat.


Jak jsem psala v článku z 31. srpna 2012, dostala jsem se k tématu tradičního katolicismu. Ráda bych nejdříve popsala svou cestu k němu. Bylo to právě v roce 2012, kdy jsem se náhodně dostala k materiálům, ve kterých byla zmiňována mše v tradičním ritu. Měla jsem jen velmi matnou (pokud nějakou) představu o tom, že kdysi se mše sloužily v latině. Klidně se mi můžete zasmát, klidně mě politujte, co by odchovance NOMu, ale pravděpodobně to všechno takto mělo být. Nevěděla jsem, že nějaké takové tradiční mše ještě dneska existují, či že se dokonce ozývá stále více lidí, že je chtějí zpátky. Zjistila jsem si v následku tohoto objevu o tradičním ritu něco více, podívala jsem se na to, jak takové mše vypadají (přesně popsané úkony jsou ve videích na ytb) a nakonec na jednu šla. Své zážitky jsem popsala ve výše zmíněném článku. A doteď zastávám názor, že tyto mše jsou naprosto jiného rázu a jsou jistě dobré, jelikož jsou nejenom (nebo mají být) ztvárněním úcty k Bohu.

Teď bych se chtěla dostat k takové drobnosti. Prvně bych chtěla říct toto: Vím, že nazývat katolíky jako tradiční a na druhé straně katolíky jako modernisty je dosti nešťastné. Bohužel v tomto případě budu tento výraz používat, i když je jasné, že když je někdo katolík, je to prostě katolík, ať se mu líbí ono či tamto. Tečka. Vím, že s tímto názorem jistě do světa díru neudělám, protože rozhodně nejsem sama, kdo něco takového myslí. Ale to není všechno. Mám ještě další takovou drobnost.

Přidala jsem se na jisté fórum, ve kterém se řeší různá témata ohledně missy tridentiny, chování modernistů apod. Chtěla jsem zjistit, jaká atmosféra panuje přímo mezi vyznavači tradičního ritu. Prošla jsem si mnoho vláken. Z mnohých věcí jsem byla zmatená, ale všimla jsem si jednoho jevu. Pozor - dále jde jen o můj úhel pohledu. Nikoho tím nechci nijak zneuctít, pohoršit nebo naštvat. Neustále jsem měla pocit, že mnoho komentujících v jednom kuse silně negativně vystupuje proti chování toho či onoho kardinála, řeší to, co se děje na NOMech ve světě a podobně. Musím říct, že jsem z podobných reakcí neměla zrovna nejlepší náladu, protože jsem vnímala tuto silnou negativitu až skoro jako nenávistnou. Když jsem se rozhodla napsat taky svůj dotaz (byl docela rozhořčený), proč se tak kriticky staví dokonce proti papežům, jestli by se za neměli spíše modlit a tak dále, a tak dále, dostala jsem zprvu odpověď, ze které jsem zůstala v šoku. Představte si, že stojíte na silném ledu, ale ten se pod vámi proboří a ještě se vymácháte v ledové vodě. Tak nějak mi bylo, když jsem dostala první odpověď na příspěvek. Nebudu tady citovat, o co šlo, každopádně děkuju tomuto člověku - po dlouhé době mě někdo opravdu rozbrečel. Následovaly však smířlivější odpovědi, které jsem v důsledku asi pochopila špatně. Nicméně odpovědi se nesly v duchu myšlenky, že je třeba otevřeně kritizovat a napomínat, když je to třeba. Ano, to chápu a řekla bych, že je to správné. Ale pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že je něco špatně, že tady chybí láska k lidem, kteří mají být našimi vzory, ale ne vždy se jim to daří. Mohlo to být však jen mé zaujetí, to nepopírám. Od té doby jsem však na toto fórum už více nic nenapsala. Jen tiše sleduji, co se děje. S tím se pojí ještě další skutečnost - na tomto fóru je mnoho dobrých a užitečných informací, ze kterých se dá načerpat mnoho dobrého. A prosím, nemějte mě za špeha. Já se jen snažila najít, o čem je tady, safra, řeč.

Jako další takové menší téma, které bych tak trochu nakousla je to, že se v katolické církvi opravdu dějí podivné věci. Myslím tím úpadek, zvláštní praktiky některých kněží. Upřímně přiznávám: Nelíbí se mi přijímání na ruku, tleskání v kostele během mše, to, když lidé přecházejí z kleku do sedu během proměňování a podobně. Faktorů, proč se tomu tak děje, je jistě mnoho. Rozpitvávat to taky nebudu. Na to nemám náladu a potřebnou inteligenci a znalosti. Jen podotýkám, že vidím, že takové věci se dějí a nepřehlížím je. Trápí mě. A dostávám se zase na začátek - to byl možná onen důvod, proč se mi missa tridentina a závazky z ní vyplývající líbí.

Na konci tohoto článku bych však chtěla vyslovit ještě jednu mou, vpravdě asi nejdůležitější, myšlenku tohohle všeho. Sleduji více webových stránek s tématikou tradice, morálky a etiky. V mnohých takovýchto médiích vystupují jako pisatelé zpráv samí studovaní lidé. Je to dobře. Články jsou velice kvalitní, získávám z nich stále hlubší povědomí o některých tématech či dění. Ale i tak občas objevím mého starého dobrého kamaráda - ono zděšení, které jsem popsala, když jsem se setkala s tak ostrou kritikou tradicionalistů vůči modernistům. Říkám si, jestli by nebylo dobré, kdyby si t. uvědomili, že to může některé m. (sem zahrnuji i oběti pokoncilní, které mnohdy neví, co se vlastně kolem nich děje) mrzet, a tak se m. mohou nadobro oddálit od toho pěkného, co se zástupci tradice snaží prosadit, a co jistě v církvi dnes chybí. Prostě, abyste mě chápali, jestli si zastánci tradice tak trochu nekopou hrob.
Ano, ano, já vím, že správná cesta nemůže být už z principu jednoduchá. Že je mnoho zkoušek, které mají otestovat naši vytrvalost a víru. Jenže kdyby se mě někdo na rovinu zeptal, jestli se cítím být tradicionalistkou, odpovím ne. Napadá mě taková otázka: Proč mám safra takový pocit, že tohle je spíše jako politika? S povzdechnutím musím zavrtět hlavou.
Abych však ještě pro úplnost dodala, na které "straně" (to je ale blbé označovat to takhle) vlastně stojím, shrnu to několika větami.
1) Jsem katolička. S velkou pravděpodobností špatná a základů neznalá, ale snažím se na sobě pracovat.
2) Líbí se mi zásady tradičního katolicismu. Okouzluje mě starší doba před koncilem. Nechoďte na mě tedy s řečmi typu, že katechismus z roku ´55 je nevhodný pro dnešní dobu, pff.
3) Skutečně věřím, že i když je NOM ochuzena o mnoho věcí a spousta věcí je krutě pozměněna, stále v jádru jde o to, o co jít má.
4) Vyznávám svou víru tak, jak to dělám pokaždé při Credu. Tomu, co Credo znamená pevně věřím.
5) Věřím, že zkoušky, kterými Církev prochází, jednou oddělí zrno od plev a vytříbí tak zlato v ohni.
6) Mám ráda mše, kterých se účastním (NOM).
7) Doufám, že se obě strany konečně dobéřou správného řešení bez dalších bojů.
Byla bych ráda, kdyby se latina vrátila oficiálně do kostelů, kde bezpochyby patří. A také, aby lidé pochopili aspoň trochu, co to taková mše svatá vůbec je.

Tak děkuji za pozornost. To bude pro tento článek asi vše.

Vaše zmatená
Iri Yanssen Jakobsen.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama