Ohlédnutí zpět

12. dubna 2015 v 14:53 | Iri Yanssen J. |  Názory, které jinam nezařadím
Pamatujete, jak jsem psala, že nemám náladu nic publikovat? Možná to ani není potřeba vědět, dlouhá doba mezi poslední větší aktivitou a současností je výmluvná až až. Rozhodla jsem se tedy napsat takové krátké ohlédnutí za dobou plnou zmatku a nechuti.


  • Bod 1. - škola(y)
Vzhledem k tomu, že vysoká škola vyplňovala po dlouhou dobu 90 % mého času, patří jí také první část mého ohlédnutí. Nejprve, než přikročím k samotné zprávě, bych chtěla popsat, co pro mě studium na vysoké škole vlastně znamená.
Bylo to jedno posezení s přáteli na střední škole, které mě donutilo rozmyslet si mé ne tak úplně vlastní rozhodnutí o ukončení životního studia. Měla jsem tehdy lehce svízelné období, chtěla jsem brát ohledy na přítele a naši společnou budoucnost (společné plány, svatbu, bydlení, práci), ve které ovšem nebylo pro mé studium místo. Byla jsem s tím velice smířená, snad jsem zde měla podložení vlastním alibismem, ale když mě kamarádky u kafe naťukly, jak bych vlastně mohla propojit vlastní zájmy, povahu a studium, otočila jsem o 180° a rozhodla se výšku zkusit.
Měla jsem velkou podporu kolem sebe. Snad jen ve vztahu to bylo jinak, ale byl tak slepovaný, že už jsem celkem kapitulovala. Nezapomenu na slova mého blízkého příbuzného, který řekl, že pokud vztah krachne (což se i později stalo), nebudu mít vůbec nic, ať tedy na VŠ jdu. Šla jsem, za což jsem ráda.
Mám vybudovanou takovou teorii, která se sice v mém případě ne vždy shodovala s praxí, ale podle této teorie je škola velkým posláním. Člověk se má věnovat tomu, co jej zajímá, naučit se i to, co se mu zdá zbytečné - proto, aby se jednou stal specialistou na danou problematiku se vším všudy. Jistě, že jen zlomek všech studentů nakonec pracuje ve svém oboru, ale pořád tu jsou znalosti, které musí při zkouškovém období prokazovat. Za to, že někdo měl zaujmout místo "elity" národa, se kdysi zabíjelo. V mnohých státech světa to mnohdy není možné. U nás ano. Beru vysokou školu taky jako místo, kde je ctí studovat a třeba i působit.
Když jsem tedy studovala na UP v Olomouci, brala jsem to ze začátku jako splněný sen, který jsem si uvědomila na poslední chvíli. Japonština a polština jsou velice zajímavými obory, i když záhy po nástupu jsem pochopila, že polština je mi přeci jen bližší. Něco se však ke konci druhého semestru začalo kazit. Začala jsem být nešťastná z výběru oborů, celkově snad i z toho, když jsem byla celé dny na pokoji sama. Nedařilo se mi učit, ale první rok jsem tedy poměrně úspěšně ukončila. Po prázdninách jsem byla nabitá elánem začít odznova, ale ten jakoby zmizel snad už v prvních čtrnácti dnech mého třetího semestru na UP. V hloubi duše jsem cítila, že to všechno asi nedopadne dobře, podala jsem si tedy přihlášku na dálkové studium knihovnictví na SU. Byla jsem přijata i se směšným percentilem a utěšovala jsem se, že když už nic, SU bude záchytným bodem. Jenže situace se zhoršovala.
Přestávala jsem se soustředit i v hodinách milované polštiny, protože jsem byla duchem někde jinde. Měla jsem pocit, že tam už nepatřím. Že už nemůžu využívat té možnosti studovat na velice prestižní škole u nás. Do toho se přidaly problémy doma a v osobním životě a já kapitulovala podruhé a tentokrát definitivně. Obrečela jsem UP. A obrečela jsem i SU, kterou jsem se rozhodla taky ukončit - z různých důvodů.
Dívám se na tu dobu jako na něco zvláštního. Říkala jsem si nespočetněkrát, že jsem mohla víc zabojovat, více se snažit. Ale pak si vzpomenu na večery, kdy jsem civěla do stropu a nemohla usnout. Snad se dalo také vybruslit z jiných problémů, kvůli kterých jsem také nemohla pokračovat ve studiu, určitě, ale já jsem vlastně nakonec ráda, že jsem odešla. Chybí mi všichni ti fajn lidé, které jsem poznala, i učení se na zkoušky. Olomouc je kouzelné město. Stejně tak UP. Ale snad jsem splnila nějaký úkol, který jsem tu měla. A možná mě čeká něco nového v Brně, kde budu potřetí zkoušet štěstí. Ano, jsem rozmazlený fracek.

  • Bod 2. - rodina a osobní život
Když něco není doma v pořádku, pak se to s velkou pravděpodobností odrazí i navenek. Již jsem zmínila výše, že kvůli nějakým trablům doma jsem se začala trápit i se studiem. Šlo o trable dvojího druhu - "hmatatelné" a ty, které začaly mít vliv přímo na moji osobnost. O těch prvních se rozepisovat nechci. O těch druhých snad trochu ano.
Jsem typ člověka, kterého je velice těžké správně namotivovat. U ničeho příliš dlouho nevydržím, pokud nevidím nějaký záchytný bod, kterým může být i naprostá banalita. Většinou se mi dařilo tyto body vidět. Ale v posledním roce příliš ne. Začala jsem pochybovat o sobě, nebyla jsem (a stále nejsem) spokojená se sebou. Vím, že mám být na jiné úrovni samostatnosti, než jsem, že bych se měla více starat a být zodpovědnější. Ovšem napadl mě tento myšlenkový mor, který mi nedovolil podívat se na věci s odstupem, dát si pár facek a konečně začít se sebou něco dělat. Je to trochu ironie.
Není fajn, když se člověk cítí nonstop bez energie a enthusiasmu. Je to pěkně odporné, abych pravdu řekla. Já měla aspoň na chviličku štěstí, že mi svitla naděje v době, kdy mi bylo ve škole úzko. Někdo o mě stál, dal mi najevo svou přízeň a bylo to nakonec oboustranné. Jenže netrvalo to dlouho, což už teď vůbec neřeším. Spíš načasování "rozchodu" vztahu, který nikdy nebyl, bylo poněkud nešťastné. Ale já se z toho dostala. A nevím proč - byla jsem i přes to vše odměněna krásným způsobem, protože jsem našla úžasného člověka, jsem tentokrát skutečně zadaná a mám šanci začít v tomto ohledu znovu.

  • Bod 3. - víra
V Olomouci jsou každou středu ve Sněžence studentské mše. Naučila jsem se chodit pravidelně ke zpovědi. A když jsem měla čas, chodila jsem na mše i přes týden. Nebýt právě zpovědí a setkávání s Kristem, asi bych se zbláznila. Týdny, ve kterých jsem přistupovala ke přijímání, byly majáky ve tmě beznaděje.
Když už nestuduju, je tady více času pro myšlenkové zahálení. A to se projevuje dále...

Doufám, že tentokrát už půjde vše lépe. Že už budu vědět, čemu se vyhnout. A taky věřím, že začnu zase (aspoň trochu) pravidelně publikovat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama