Polska!

24. července 2015 v 18:13 | Iri Yanssen J. |  Můj sen o Polsku
Vždycky jsem měla ráda Polsko. Nikdy jsem si nedovedla vysvětlit proč. Pravda, pár stop jsem sice získala, když jsem byla starší. A teď, když už to se mnou nebude lepší, mám Polsko stále více raději.



Moje obliba této země mohla začít v dobách dětství, kdy jsem často koukala na TVP1 a 2, kde byly podivně nadabované programy a pěkné pohádky pro děti. S jazykem nebyl až takový problém, bylo přirozené mu rozumět, i když jsem jím nedovedla komunikovat. Ono se to celkem dá chápat, protože jsem vyrůstala relativně nedaleko hranic.

Někdy před pěti lety jsem zjistila, jak se to má s rodinným původem. S velkou pravděpodobností zakladatel rodu pocházel přímo z Polska. Snad proto cítím v krvi jakousi spojitost s touto zemí.

Mé kroky dále směřovaly na vysokou školu (UP), kde jsem si vybrala jako jeden z oborů polskou filologii. Nejde tedy o to, že se naučíte mluvit, ale taky se naučíte všechno, co k zemi patří. Od literatury až po zvyklosti. A jak jistě víte, u studií polské filologie jsem nezůstala dlouho. Ale doteď vidím, že to byl skutečně geniální obor. A dlouho ještě bude, pokud tam zůstanou tak skvělí učitelé, jaké jsem měla tu čest tam potkat. Ať to je doktor Hanczakowski, kterému se občas povedly udělat perfektní seky v prezentacích, je vtipný, ale dokáže si ponechat tvář učitele a jistý odstup, dále magistr Wągiel, který je prostě nejlepší osoba, když se skutečně potřebujete naučit správnou výslovnost (a je velice vstřícný ke studentům v trablech), docentka Dobrotová - Váš smích mě vždycky rozesmál či magistra Szulc, která dovedla nasadit smrtelné tempo výuky, ale doteď si dost věcí pamatuju. Samozřejmě, všichni zmínění jsou odborníci v tom, na co se specializují, ale jsou to taky skvělí lidé. Dost se mi po nich (a dalších) stýská. Ale já se vrátím!

I po odchodu z polfilu mi láska k Polsku zůstala. Trochu jsem si ji oživila tím, že jsem začala číst Zaklínače - v originálu. A když to srovnám s češtinou - ta se může jít zahrabat, když například půlka věty prostě po překladu a úpravě zmizela a některé polské výrazy se prostě překládají dost těžko, aby vyzněly podobně dobře jako v polštině. Ehm. Nehaním, konstatuji.

Nevím, co mě k tomu vedlo, ale na youtube jsem našla kanál Historia bez cenzury. Opravdu doporučuji. Je to tak trochu jiný pohled ne jen na polskou historii. Samozřejmě, v polštině.

A jak to vidím v současnosti? Plánuji s maminkou výlet do Krakowa. Tohle město mám opravdu ráda. A na MU jsem sice chtěla nějaký předmět z polské filologie, ale bohužel, asi zatím jedinými dostupnými předměty jsou přímo ty jazykové, ale jsou rozebrané. Tak jsem si zapsala aspoň litevštinu, která je co do kontextu taky docela dobrou volbou. Uvidím, jestli se dostanu do počtu.

To by tedy asi bylo všechno, co jsem zrovna potřebovala napsat. Čas všechno ukáže, ale Polsko, doufám, budu mít ráda ještě hodně, hodně, hodně dlouho.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama