Labutí píseň

29. srpna 2015 v 20:55 | Iri Yanssen J. |  Básničky
Připadám si jako labuť,
Která zpívá před smrtí.
Připadám si jako člověk,
kterému někdo vytrhl ze srdce střep,
Aby tam zabodl jiný.

Cítím se rozechvělá, jako tráva v bouři,
Bičovaná kapkami výčitek.

Jsem sama se svými osobnostmi
A jejich neustálým hašteřením.
Já jsem ta pravá, mě si vyber!
Jsi šílená? To nemůžeš!

Jsem hluchá již z nich,
neslyším sebe.

Procházím po mostě, jenž je vratký a houpe se,
Nemohu vědět, jestli je po něm cesta jistá.

Mé ruce svírá kus chladného kovu,
Řetěz, který mě svazuje a poutá ke zdi.
Má všechno smysl? Být drcen? Snad.
Snad pro to, aby se zlato tříbilo v ohni.

Připadám si jako labuť,
Která zpívá před smrtí.
Může ji někdo zastavit?
Může, nebo ne?



-tato báseň pochází z roku 2013, kdy jsem procházela velmi špatným obdobím; zdá se však, že začíná být opět aktuální, jelikož se v ní zase začínám vidět - a to více než je dobré; nicméně jsem básničku trochu poupravila, ale základ je z 99 % totožný s originálem-
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama